Účinkující:
Wolfgang Mastnak, Mnichov – klavír
Miroslav Paleček, Praha – písničkář
Jan-Matěj Rak, Praha – klasická kytara
P R O G R A M :
Hele lidi Paleček ● Kytarová kompozice Rak
SKLADBY JAROSLAVA JEŽKA s texty JIŘÍHO VOSKOVCE A JANA WERICHA: Tmavomodrý svět kytara Rak ● píseň Paleček Šaty dělaj‘ člověka kyttara Rak
Svět naruby kytara Rak Civilizace píseň Paleček
Klobouk ve křoví píseň Paleček + kytara Rak Prázdná náruč kytara + zpěv Rak
Tragedie vodníkova píseň Paleček Tři strážníci kytara Rak
Improvizace na téma The Dark Blue Exil klavír Wolfgang Mastnak
Stonožka kytara Rak > píseň Paleček Prabába mé prabáby píseň Paleček
Strejček Hlad kytara Rak Ezop a brabenec kytara Rak
V domě straší duch píseň Paleček Svítá píseň Paleček + kytara Rak
Bugatti Step kytara Rak Život je jen náhoda Paleček + Rak + všichni
Koncert měl obrovský úspěch.
Pík
Místo kritiky zajímavý fejeton: Znáte tu písničku? Ale ovšem, že znáte, kdo by neznal. Už dědeček si ji zpíval. A ten kluk, který ji napsal si s nakloněnou hlavou, zvláštním úsměvem a kostěnými brýlemi už u klavíru pohvizdoval další.
Všimli jste si toho akordu? Až dech bere – taková nádhera a tesknota je v něm. Taková nádhera a tesknota. A ten kluk ani nemusí přemýšlet, zasměje se s kamarády a zbyde po něm
nónový akord s alterovanou kvintou. Co takových písniček naházel do koše – kde jen je dneska ten koš; po kolenou bych lezl a rovnal ty papírky, ať si kolemjdoucí hlavu navykrucují do libosti.
Zaznělo jeho piáno a sál ztichl, po prvních tónech. Zase naklonil hlavu, skleničky nedoputovaly k ústům, hrnečky stydly a cigarety bez povšimnutí dohořívaly až ku kraji; dlouhé sloupky sešedlého popela odpadaly zmařeny do popelníků. A zase se dech zastavoval a duše zachvívala. Tak složitá hudba a tak prostá. Tíseň, radost, krása a krása. Tíseň, radost a krása až do posledního tónu.
Byl to mladý kluk, smál se a pil, lidi ho měli rádi, neměl nepřátel. Málo viděl, málo slyšel, ale nesmírně cítil.
A v každém jeho tónu, v každém akordu, jejž vykouzlil z klaviatury, to každý slyšel. Hvězdy nad ním se mihotaly a žhnuly, aniž je byl viděl, řeka kolem něho šuměla, aniž ji byl slyšel – v těch písničkách a skladbách ale září Deneb s Achernarem, Fomalhaut, Sirius a Canopus; řve, kvílí a burácí Zambezi, Jenisej, Irtyš a tiše se leskne hladina venkovského rybníčku. Znáte tu písničku? Kdo by ji neznal…
Ten kluk dávno zmizel, semlela ho doba, někde v Americe. Daleko je to a dávno. Nepřežil
Mozarta, Mendelssohna ani Gershwina, snad jen Máchu, Wolkera či Slavíka. A všem se jim dokázal vyrovnat.
Bylo by mu dnes přes sto a čtyři roky, ale určitě by zas jen naklonil hlavu u klavíru a sál by zase ztichl a koš by byl za těch pětašedesát let dávno plný zmuchlaných papírků, pro které by kdekdo lezl po kolenou.
Ve vzduchu by zůstal viset nónový akord s alterovanou kvintou a hvězdy by žhnuly i přes mraky
a strop sálu.
Znáte tu písničku? –
Kdo by neznal nějakou od Ježka.
Jan-Matěj Rak, listopad 2010