Akce září 2012

Vždycky jsem si myslel, že když se natáčí divadlo, tak že se před jeviště postaví kamera a když to začne tak se ta kamera zapne a když to skončí, že se zase vypne a je to. Díky panu Šrámkovi vím už i já, že tomu tak není, že natočit divadelní představení tak, aby si divák připadal jako že sedí v hledišti je věda a že za každé natáčení je vlastně takové umělecké dílo, které se jako všechna umělecká díla může a nemusí povést a že zdali se to povedlo líp nebo hůř na to že mohou být ve světě odborníků různé názory. Sugestivně demonstrováno na jedné scéně z “Poprasku na laguně”, natočené třikrát v různých obdobích s různými protagonisty. Dále že se v různých obdobích natáčelo různě, v divadle s obecenstvem, bez obecenstva atd. a že ten způsob samozřejmě ovlivňoval vývoj techniky i když někdy podléhal i politickým vlivům. Karel Pokorný