CS
Jaroslav Vaněk, významný ekonom, zemřel ve 15 listopadu 2017 v Ithace, NY, ve věku 87 let. Narodil se v Praze dne 20. dubna 1930 Josefovi a Jaroslavě Vaňkovým. Jeho otec byl zaměstnancem československého ministerstva průmyslu, obchodu a živností. V létech 1938-1945 zažil obsazení a okupaci Československa německými vojsky. V té době začala jeho matka ve volném čase se včelařením. To se stalo v následujících létech i Jaroslavovým koníčkem. K jeho dalším zálibám patřila plavba po Vltavě na vlastnoručně postavené kanoi a chvíle strávené s rodinou na letním bytě ve Voznici, ležící v zalesněných kopcích asi 30 km jižně od Prahy.
V r. 1949 maturoval Jaroslav na pražském gymnáziu, kde se ve volném čase věnoval atletice (skoku o tyči a běhu). Později se rád opět setkával se svými spolužáky v České republice. Po uchopení moci komunisty rodina v září 1949 z politických důvodů emigrovala do Německa, kde nejprve pobývala v táboře pro uprchlíky v Mnichově a poté v Ženevě a v Paříži.
Strasti druhé světové války a komunistické převraty ve Východní Evropě vštípily Jaroslavovi myšlenky na změnu světa k lepšímu, především pokud jde o sociální spravedlnost a vymýcení chudoby a později také ochranu životního prostředí a rozvoj obnovitelných energií. Touha po zlepšení života obyčejných lidí jej přivedla k zájmu o ekonomii. Po promoci na univerzitě v Ženevě v r. 1954 působil jako profesionální ekonom. Při této práci se seznámil s profesorem Charlesem Kindelbergerem z Massachussetts Institute of Technology (MIT). V roce 1955 odjel z Ženevy do USA a na MIT zahájil doktorské studium ekonomie pod vedením prof. Kidelbergera, které ukončil v roce 1957. Poté vyučoval ekonomii na Harvardské universitě. V r. 1958 se jako učitel na Harvard University, MA seznámil s Wildou Marraffino z Larchmontu, NY, která tam studovala v doktorském studiu historii. Vzali se 26. prosince 1959.
Jaroslav odešel v r. 1963 z Harvardu do hospodářské funkce na Ministerstvu zahraničí Spojených států ve Washingtonu, DC. Odtud posléze v r. 1964 odešel na Cornellovu univerzitu do Ithacy, kde získal místo profesora na katedře ekonomiky College of Arts and Sciences. Rodina si pronajala dům od prof. Herberta Gilmana z Veterinární fakulty Cornell University č. 414 na Triphammer Road, který si později koupila. I když se ženou Wildou hodně cestovali, tento dům známý členům rodiny jako „Triphammer“ nebo „414“ zůstal po celou dobu jejich domovem.
Ve svých ranných pracích, kdy se soustředil na mezinárodní ekonomiku, publikoval v roce 1968 svou významnou knihu „Maximal Economic Growth“ (Maximalizace hospodářského růstu). V pozdních 60. létech a počátkem 70. let obrátil svoji pozornost k zaměstnanci řízenému družstevnímu podnikání jako k alternativě modelů tehdejšího ekonomického mainstreamu (viz např. práci “The Participatory Economy: An Evolutionary Hypothesis and a Strategy for Development „ publikovanou v r. 1971. Působil rovněž jako profesor v Bělehradu v Jugoslávii, v Louvaine v Belgii a ve Wassenaaru a v Haagu v Holandsku. Tyto pobyty poskytly dětem jeho rostoucí rodiny příležitosti žít a navštěvovat školy v několika cizích zemích, což vytvářelo vlivnou část jejich výchovy. V tomto období působil také jako vládní poradce v Peru, Chile a Turecku.
V roce 1979 se během svého druhého sabatického pobytu na Institutu sociálních studií v Haagu seznámil s bangladéšským studentem jménem Shakur, zaníceným příznivcem založení družstevního podniku pro využití solární energie na výrobu cihel pro stavebnictví. Toto setkání zažehlo v Jaroslavovi celoživotní zájem o technologie vhodné pro družstevní aplikaci jako cestu k řešení ekonomické nerovnosti ve světě. Po svém návratu do Ithaky založil „Ensol“, družstvo pro využití solární energie. Zapojoval do něj postupně jak členy své rodiny, tak i studenty, kteří vytvářeli souhrn technicky jednoduchých vynálezů solárních řešení, sahající od velkých nafukovacích parabolických disků k jednoduchým parabolám pro výrobu páry a elektřiny. Zdokonalili rovněž konstrukci jednoduché komorové solární pece. Jaroslav vyvinul také prototypy zařízení pro využití větru a vody k výrobě elektrické energie i jednoduchá čerpadla na pitnou vodu v zemích třetího světa. V r. 1986, kdy si jeho pokračující práce získala světovou pozornost, založili Jaroslav a Wilda nadaci STEVEN (Sustainable Technology for Vital Economic Needs), prostřednictvím které pokračovali ve financování výzkumu a jeho využití v zahraničí. Tehdejší obyvatelé Ithacy si budou jistě pamatovat lesklé, mylarem lemované parabolické solární kolektory, které byly v 80. a 90. létech k vidění před jejich domem na Triphammer Road.
Jaroslav se těšil z fyzické práce, ať už při realizaci svých vynálezů na dvorku svého domu, nebo z pěší docházky či jízdy na kole do své kanceláře v kampusu Cornellovy univerzity a také z letního plavání ve vodních nádržích místních přírodních parků. V r. 1988 ve svých 58 létech objel na kole celé jezero Cayuga Lake. Po emigraci rodiny do USA zůstala jeho matka v Ženevě, kde pěstovala včely jako předtím za války. Po létech, vždy když se vracel na návštěvu Švýcarska, mamince rád pomáhal. Jeho děti si dobře pamatují, jak otec naložil do rodinného minibusu Volkswagen v ženevském supermarketu Migros pytle s cukrem tak, že hrozilo zlomení zadní nápravy a na rozmíchávání cukru ve vodě pro krmení včelstev. Po odchodu do důchodu se rád pouštěl do práce na projektech na farmě své dcery Theresy, pomáhal jí se zahájením chovu včel a předával tyto své zkušenosti i třetí a čtvrté generaci. Pomáhal rovněž svým 3 dětem Therese a jejímu bratrovi Stevenovi s výstavbou domků ze slaměných prefabrikátů a rovněž domku pro jejich bratra Francise v Ecovillage Ithaca Second Neighborhood.
V roce 1989, tedy 40 let poté co s rodiči emigroval, byl Jaroslav pozván k přednášce na ekonomické konferenci v tehdejším Československu, tedy ještě před sametovou revolucí. Vzal s sebou rodinu aby tak poprvé uviděla jeho rodiště. Byl šťasten, že se mu podařilo opět setkat s mnoha přáteli a příbuznými. Po definitivním pádu komunismu v Československu byl v roce 1992 jemu a jeho bratrovi v restituci vrácen do vlastnictví zkonfiskovaný letní dům rodiny ve Voznici. Tento solidní dům obklopený lesy s rybníkem se stal jeho bydlištěm při návštěvách České republiky. Jaroslav a Wilda (a často i jejich děti a vnuci) se zde věnovali procházkám v blízkých lesích, cyklistice, sběru hub a lesních plodů a také kulturnímu bohatství blízké Prahy. Byli šťastni, že se jim podařilo znovu oživit dávná přátelství v České republice, která trvají dodnes.
Jaroslav opravdu naplnil svůj život heslem “dělej vše dobré co dovedeš a tak dlouho jak můžeš“. Jaroslava přežila jeho manželka Wilda Vanek, jeho bratr George Vanek, Spotsylvania, VA (žena Eva), jeho děti a vnuci: Josef, lékař v Uniontownu, PA (manželka Sue, děti Carolyn a Tess); Francis, Cornell University, (manželka Catherine Johnson, děti Ray a Mira); Rosie, Global Fund Ženeva, Švýcarsko, (manžel Jon Linden); Steven, Colorado State University, Fort Collins, (manželka Leia Raphaelidis, děti Anais a Jan); a Theresa (manžel Brent Welch, děti Milan a Luca), spolumajitelé farmy Bright Raven and Apiary.
překlad: Jaroslav Zajíc
Překlad do češtiny proveden s laskavým svolením paní Wildy M. Vanek v prosinci 2017.
EN
Jaroslav Vaněk, noted economist, passed away at the age of 87 peacefully at Hospicare of Ithaca, NY on November 15, 2017. He was born in Prague, Czechoslovakia, on April 20, 1930, to Josef and Jaroslava Vanek. His father worked in the Czechoslovak government’s department of trade and industry. He survived the occupation of Czechoslovakia by the Axis forces from 1938 to 1945, and during this time his mother took up beekeeping as a way to make ends meet, which turned into an interest that he would continue in his later years. Other early activities included building a canoe to paddle on the Vltava River that passes through Prague, and time spent at the family’s summer house in the village of Voznice, in the forested hills about 25 miles south of the city.
Jaroslav graduated from the Prague Gymnasium (high school) in 1949, where he was the pole vaulter on the track and field team. Later in life he reconnected with his high school classmates and attended many reunions with them in the Czech Republic in recent years. In September 1949, the family fled for political reasons into Germany, where they at first landed in a refugee camp in Munich, before eventually settling in Geneva and Paris.
The hardships of the Second World War and the communist takeover of Eastern Europe instilled in Jaroslav a lifelong desire to make the world a better place, including at first social justice and eradication of poverty, and later protection of the environment and development of renewable energy. Desire to increase the welfare of ordinary people led to an interest in economics, and he earned a degree in the field from the University of Geneva in 1954. He stayed on in Geneva to work as a professional economist, and while there met Prof. Charles Kindleberger of MIT. In 1955 he left Geneva for Cambridge to pursue a doctorate in economics under Prof. Kindleberger’s supervision, which he earned in 1957. He then taught economics at Harvard University. In 1958 while teaching at Harvard he met Wilda Marraffino of Larchmont, NY, then a doctoral candidate in history at Harvard, and they married on December 26, 1959.
Jaroslav left Harvard for an economics position with the U.S. State Department in Washington, DC, in 1963, and then came to Ithaca in 1964 to take a position with the Department of Economics in the College of Arts and Sciences at Cornell. Upon arrival they rented a house from the late Prof. Herbert Gilman of Cornell’s Veterinary College at 414 Triphammer Road, and later purchased the house. Although he and Wilda traveled widely, they would always call the house, known among family members as either “Triphammer” or “414”, home for the rest of his days and years.
His early work focused on international economics, one notable book being “Maximal Economic Growth” published in 1968. In the late 1960s and early 1970s he turned his attention to labor managed cooperatives as an alternative to mainstream economic models, leading to titles such as “The Participatory Economy: An Evolutionary Hypothesis and a Strategy for Development” in 1971. He was visiting professor in Belgrade, Yugoslavia; Louvain, Belgium; Wassenaar, Netherlands; and The Hague, Netherlands. These appointments gave his growing family a chance to live and go to school in several foreign countries, which formed an influential part of their upbringing. He also advised the governments of Peru, Chile, and Turkey during this time.
In 1979 while on his second sabbatical at the Institute for Social Studies in The Hague, he got to know a Bangladeshi graduate student named Shakur who was eager to start a cooperative using solar energy to bake clay building bricks. This encounter sparked Jaroslav’s lifelong interest in appropriate technology combined with cooperatives, as a way to address economic inequality in the world. On his return to Ithaca he started the “Ensol” solar energy cooperative and began involving his family and graduate students in a flurry of low-tech solar inventions ranging from very large inflated parabolic discs, simple parabolas to generate steam power and improving simple one-pot solar oven design. Jaroslav would also develop prototypes to harness wind and wave power. In 1986, as the work continued and attracted interest from around the world, Jaroslav and Wilda created the S.T.E.V.E.N. Foundation not-for-profit (Sustainable Technology and Energy for Vital Economic Needs) to fund continuing research and outreach abroad. Longtime Ithacans may remember the shiny Mylar-lined parabolic solar collectors which were visible in front of their home on Triphammer Road in the eighties and nineties.
Jaroslav enjoyed physical activity whether building his inventions in the backyard, walking or biking to his office on Cornell campus or summertime swimming in the local parks. In 1988 at 58 years old he biked around Cayuga Lake. After he emigrated to the U.S., his mother had remained in Geneva, Switzerland, and took up beekeeping as she had done during the war, so over the years he would help her when visiting. His children distinctly remember dad loading the family Volkswagen bus within an inch of breaking the rear axle at the Migros supermarket in Geneva with bags of sugar for mixing sugar-water for the beehives. In retirement, he enjoyed pitching in with projects at his daughter Teresa’s farm, notably assisting in beginning the beekeeping operation there and passing the interest to the third and eventually fourth generation. He also helped three local children with building their homes: a straw-bale home for each of Teresa and her brother Steven, and a cohousing home for their brother Francis in the Ecovillage at Ithaca Second Neighborhood.
In 1989, forty years after he escaped with his parents, Jaroslav was invited to present at an economic conference in what was still Czechoslovakia – just before the Velvet Revolution. He brought the family along to see his birthplace for the first time. Thankfully he was able to reconnect with many friends and family. In 1992 the rise and fall of communism in Czechoslovakia came full circle and the summer house in Voznice that had been confiscated was returned to Jaroslav and his brothers’ ownership. This sturdy house that bordered on forests and a large swimming pond became a home away from home during annual visits to Czech Republic. Jaroslav and Wilda (and frequently their children and grandchildren) enjoyed bicycling, walking in the nearby forests – sometimes collecting delicious mushrooms and berries — and the cultural riches of Prague. They were fortunate to revive friendships in Czech Republic that continue until this day.
In closing, Jaroslav truly lived the maxim to “do all the good you can, for as long as you can.” He is survived by his wife of 57 years Wilda Vanek, his brother George Vanek of Spotsylvania, VA (wife Eva), and children and grandchildren: Josef Vanek, MD, surgeon in Uniontown, PA (wife Sue, children Carolyn and Tess); Francis (wife Catherine Johnson, children Ray and Mira), faculty at Cornell University; Rosie (husband Jon Liden), the Global Fund, Geneva, Switzerland; Steven (wife Leia Raphaelidis, children Anais and Jan), faculty at Colorado State University, Fort Collins; and Teresa (husband Brent Welch, children Milan and Luca), co-owner of Bright Raven Farm and Apiary.